Karel Stolejda a Martin Veselý: Jaguar čeká zásadní proměna

Spolumajitelé Albion Cars se mají za čím ohlížet. Ve velkém rozhovoru nám ale především prozradili, na čem hodlají stavět i do let budoucích, které jsou u Land Roveru a Jaguaru plná velkých předsevzetí.

Cesty Stolejdy a Veselého se poprvé spojily před jednadvaceti lety, před patnácti roky se pak jejich osudy pevně provázaly prostřednictvím společné firmy, a pokud v následujících letech nikdo nepřijde s pomyslnou sekerou v ruce, aby tohle partnerství od sebe oddělil, jejich byznysový a kamarádský vztah má zřejmě několik dalších dekád před sebou. Je na co navazovat, protože když zůstaneme jen u posledního roku, bavíme se o víc než třech a půl tisících prodaných aut, pěti miliardách tržeb a desítkách tisíc servisovaných vozů. I firma, jíž se daří, ale někdy potřebuje refresh. Jednoduše proto, aby mohla být ještě lepší.

Jak jste se vy dva vlastně potkali?
M. V.: Byli jsme konkurenti v rámci dvou dealerství značky Volvo. Poprvé jsme se viděli někdy v roce 2003 a padli jsme si do oka. Začali jsme se přátelit, až se to přetavilo v to, že jsme v roce 2009 spolu začali podnikat.

Máte své stoly v jedné kanceláři. Máte to tak od začátku?
K. S.: Je to tak a měnit to nebudeme, byť jsme každý úplně jiný.

Jací?
M. V.: Já jsem ten kladný, Karel je ten záporný (smích).
K. S.: I když jsme každý jiný, nikdy jsme se ale pořádně nepohádali. Naučili jsme se respektovat chyby toho druhého. Je to něco jako dokonalé manželství, kdy se i přes nějaký nesoulad pokaždé na konci dokážeme domluvit.

Přesto jste ale letos dotáhli změnu řízení firmy...
M. V.: Máme nového ředitele a minoritního společníka, který výkonně řídí všechny firmy. My jsme se stáhli do představenstva a řešíme hlavně dlouhodobé strategické plány.

Proč se to odehrálo?
K. S.: Děláme to spolu patnáct let a firmě jsme dávali první poslední. Prostě jsme firmou žili. Loni jsme se ale dostali do fáze, kterou si řada podnikatelů neumí uvědomit, kdy jsme si všimli, že jsme svým způsobem unavení, a hrozilo, že by to mohlo firmu trošku brzdit. Tím, jak jsme ve vedení dva, vždy to fungovalo tak, že si všechno musíme navzájem odargumentovat. A ten, co chtěl něco prosadit, musel udělat maximum, aby toho druhého přesvědčil. Tím jsme se vyhýbali chybám, ale začalo nás to zdržovat.
M. V: Něco podobného jsme zažili už jednou někdy před osmi lety, kdy jsme si najali poradenskou firmu, která nám pomohla s restrukturalizací té naší. To nás nakoplo a my jsme pokračovali dalších šest sedm let, než jsme přišli na to, že jsme zase v podobné fázi a je znovu potřeba s tím něco dělat. Ideálně někomu svěřit výraznou část pravomocí.
K. S: Přiznat si ale to, že by firmu mohl někdo řídit lépe než my, je hodně těžké. Znovu jsme si tak najali poradce, který nám s tím pomohl. Jeho lidem jsme řekli, že se chceme z vedení stáhnout, byť ne úplně. Zároveň jsme ukázali na kolegu, ze kterého jsme chtěli udělat výkonného ředitele celé firmy a minoritního společníka.
Kouč ho pak „učil“ být generálním ředitelem, který nám bude umět reportovat dostatek informací, abychom neměli důvod mu do toho zasahovat. Nás zase musel vytrénovat v tom, abychom věděli, na jakých konkrétních poradách máme být, jak získávat potřebné informace a jak do firmy zasahovat. Dnes tak nechodíme na všechny porady, ale jednou za měsíc se účastníme porady představenstva, kde nás dílčí ředitelé informují o tom, co se děje a co se bude dít. My k tomu pak přidáváme naše názory. Jednou týdně pak máme s generálním ředitelem poradu jen ve třech, kde se bavíme o hlavním směřování.

Má taková proměna řízení ale nějaký vliv na zákazníky?
K. S: Chceme, aby se zákazník dozvěděl, že jsme velcí. Začínali jsme s deseti lidmi a dnes nás je skoro čtyři sta. Zároveň ale nechceme být velká korporace, takže za každou cenu chceme zachovat principy, kdy máme strukturu řízení, která je udržitelná, funkční a profesionální.
M. V: Hlavně jsme ale získali čas, abychom se mohli věnovat tomu, co se klientů přímo týká. Získali jsme nadhled, neztrácíme čas operativou, ale věnujeme se strategickým věcem. Máme možnost chodit mezi klienty, se kterými si můžeme v showroomech povídat a získat tak mnohem větší povědomí o jejich potřebách. Stejně tak se víc můžeme bavit s našimi zaměstnanci a komunikovat s nimi na denní bázi. Mít luxus v podobě volného času, kdy můžeme vyjít z kanceláře, je hrozně důležité.

Na co se zaměřujete?
K. S.: Máme produkt stejný jako každý jiný prodejce. Čím se ale snažíme odlišit, a teď ještě s větším důrazem, jsou výjimečné služby, jejichž exkluzivita se bude ještě prohlubovat, tak, jak si značky Jaguar a Land Rover zaslouží. Chceme, aby jejich prostřednictvím mezi zákazníkem a námi vznikl vztah, díky kterému s námi zákazník zůstane.

S tím souvisí i váš slogan Maximálně osobní?
K. S.: Je to tak. Chceme být maximálně osobní ve všech rovinách. Směrem k zákazníkovi, který se u nás bude cítit maximálně osobně. Chceme, aby to maximálně osobní bylo i mezi zaměstnanci.

Máte nějaký konkrétní příklad?
K. S.: Vezměme si třeba podepisování nějakých listin. Může jich být deset, ale pak je otázka, jestli to je maximálně osobní, když se musíte probírat horou papírů. Je nutné, aby to zákazník dělal? Jak se u toho bude cítit? Není toho moc? Nebude ho to zdržovat? To je ta zákaznická stránka. Pak je tu ta zaměstnanecká, kdy ty papíry někdo musí zpracovat, archivovat. A zase se ptáme: Je tahle administrativa efektivním využitím jeho času? I proto jsme hodně času věnovali digitalizaci a automatizaci podobných procesů. Vše je transparentní a pohodlnější pro obě strany. Základem je zjišťovat, jak se lidé ve spojení s naší firmou cítí, a podle toho procesy upravovat. Celé je to o emocích, což je něco, co je s nákupem auta spojené. Auto si kupujete, protože se vám líbí. Jste z něj nadšený. A když přijdete do showroomu, je tam usměvavá recepční, auto, které se vám líbí, a fajn prodejce, který vám ho prodá. Máte úžasný pocit a všechno je dokonalé.
M. V: Ale pak je střih a jedete do servisu. To je situace, kdy pozitivní emoce obecně chybí. Máte odřené auto, stojí vás to čas, peníze... A vy se jako zákazník z podstaty cítíte špatně. My se vám to ale ze všech sil budeme snažit zpříjemnit. Když k nám vstoupíte, pořád tam bude ta sympatická recepční, váš servisní technik, hezká kavárna, občerstvení zdarma. Příjemné prostředí s příjemnými lidmi, nikoliv místo, kde byste se báli, že vám někdo vynadá, co jste s autem provedli. Mimochodem i proto pořád trváme na tom, že ve firmě máme poslední slovo při přijímání zaměstnanců, kteří přijdou do přímého kontaktu se zákazníkem. Věříme, že za ty roky už dokážeme poznat, jestli dotyčný bude fungovat tak, jak si představujeme. Zážitek u nás by měl být takový, jako když například přijdete ke konzultantovi nadnárodní poradenské společnosti, který se vám maximálně věnuje, což se pozná třeba tak, že během doby, kdy
s vámi mluví, nikomu nezvedá telefon nebo mu další člověk nervózně neklepe na rameno. Je tu jen a jen pro vás.

Letos jste si také objednali druhý narozeninový dárek – nové logo, které pro vás dělalo grafické studio Aleše Najbrta...
M. V: Když něco děláme, děláme to naplno. Řekli jsme si, že i rebranding chceme udělat nejlépe, jak to jen jde, což poměrně logicky vedlo k tomu, že jsme hledali toho nejlepšího člověka v Česku, a to je Aleš Najbrt. Vytvořil moderní logo ve tvaru stylizovaného srdce (respektive loga), které se prolíná dealerstvími jednotlivých značek v rámci skupiny a sjednocuje je.

Jak vznik loga probíhal?
K. S.: Na několika schůzkách jsme Aleši Najbrtovi odvyprávěli historii, hodnoty společnosti, co mělo vyjadřovat staré logo, jací jsou naši zákazníci apod. Za tu dobu poznal i nás. Pak nám ukázal osm různých variant, od konzervativních až po nejprogresivnější. A právě tu nejodvážnější jsme si vybrali.

Probrali jsme, co je za vámi. Před vámi a vašimi zákazníky je ale elektromobilita.
M. V: Máte pravdu, například u Jaguaru dojde k zásadní proměně. Modely, které dnes prodáváme, se během pouhých dvou let obmění a na zákazníky čekají tři elektrické modely, které budou velmi luxusní. Poslední spalovacím Jaguarem bude model F-Pace. Poté začne nová éra značky Jaguar. Asi mohu říct, že už jsme viděli tajné koncepty nových modelů elektromobilů, a myslím, že minimálně jejich podoba způsobí velké pozdvižení. Je to něco úplně jiného, než na co jsme doposud byli zvyklí. Důležité je také říct, že v Česku všichni dosavadní dealeři dostali výpověď a pouze dvěma subjektům se podařilo znovu získat licenci. My jsme jedním z nich, takže značka Jaguar tady s námi bude i v nové éře. Pokud jde o Land Rover, tam proměna tak radikální nebude. V dalších letech přijdou hybridní verze i elektrické modely. První elektrický Range Rover se začne prodávat už příští rok.

Jak na to zákazníky připravujete?
K. S.: Prostřednictvím zkušebních jízd jim umožňujeme, aby si elektromobil zkusili, aby z něj neměli obavy. A vedle toho jim nabízíme pomoc s dalšími službami, typicky s instalací domácí dobíjecí stanice nebo konzultacemi v souvislosti s dotací na pořízení elektromobilu. Je důležité odbourat strach z neznámého. Ať už vlastní zkušeností, nebo sdílením zkušeností jiných zákazníků. To vnímám v první fázi jako to nejdůležitější, protože když se při debatách o elektromobilitě lidí například v restauraci zeptáte, kdo elektromobil řídil, kladně odpoví málokdo.

Přijmou vaši zákazníci novou éru?
M. V: Nemám obavy, že by to bylo jinak. Přirovnávám to ke konci éry tlačítkových mobilních telefonů. Spousta lidí říkalo, že telefony s dotykovým displejem nepřijmou, ale podívejte se, jak to dopadlo. Je fakt, že u telefonu hodně pomohl entertainment, který s ním jeho majitel dostal, ale podobné to bude i u elektromobilu. Čím víc automobil bude spolupracovat s vaším telefonem a domácností, tím víc bude neoddělitelnou součástí vašeho světa. Teď to možná zní příliš futuristicky, ale taková budoucnost je doslova za rohem.
K. S. Já si myslím, že velkým propagátorem elektromobility budou ženy. V elektromobilu se nemusí řadit a kromě dobíjení, které se odehraje přes noc v garáži, nic dalšího technického neřešíte. Už jenom to, že není potřeba jezdit tankovat, je pro spoustu žen argument ve prospěch elektromobilu.

A co ti, kteří se elektromobilům budou snažit vyhnout?
K. S.: Tušíme, že tady bude relativně velká skupina majitelů spalovacích vozů, kteří se je budou snažit udržet v provozu co nejdéle. Když si dnes koupíte nové spalovací auto, můžeme se bavit klidně o nějakých patnácti letech provozu. Proto jsme už začali pracovat na tom, abychom takovým zákazníkům byli schopni nabídnout pomocnou ruku.

Jak?
M. V.: Budeme muset delší dobu držet víc starších náhradních dílů, ale i mechaniky, kteří budou umět spalovací auta udržovat a opravovat. To je to hlavní, co můžeme nabídnout, byť to pro nás bude znamenat náklady navíc, protože vedle toho budeme muset mít i mechaniky specializované na elektromobily, kteří potřebují jiné vzdělání, než jaké dnes klasický automechanik má. To v praxi znamená, že provozování servisu pro nás bude nákladově dražší.

Takže se to projeví na cenách servisních prací?
K. S.: Ono už se to pomalu děje, ale zatím se to snažíme zpomalovat, jak to jen jde. Nicméně doba, kdy se bude cena za servisní práce zvyšovat, musí zákonitě přijít, což se rozhodně netýká jen nás. Je to problém celého segmentu. Na druhou stranu, zákazník s elektromobilem oproti tomu se spalovacím vozem absolvuje servisních prohlídek výrazně méně. Tím se celková částka vydaná za servis elektromobilu ve srovnání se spalovacím vozem dostává do rovnováhy.